Jak jsme (svépomocí) budovali jezírko
Jak postupovat správně? Otázka hodná filozofa.
A já se vám klidně přiznám - nevím. Jediné o co se s vámi mohu podělit je - jak jsme to dělali my, bez rad, odborníků a jak se říká dle selského rozumu.
Nejdříve jsme si na zahradě našli tu správnou placku.
No ono je to tak trochu přehnané říkat prostoru, který jsme vybrali, placka. Přikloňme se raději k termínu skoroplacka.
Dalším krokem bylo vykopat jámu.
Tak nad tím jsme dlouho přemýšleli. Chtěli jsme mít rybičky, kytičky a nevzhlednou fólii zakrytou kačírkem. Jak tedy na to.
Postupné hrany kačírkem nezakryješ. Každá kytka potřebuje vlastní (jinou) hloubku. Rybičku zimují minimálně v 80 cm...
K tomu jsem ještě chtěli aby do našeho jezírka ústil potůček - a to ne ledajaký, ale víc jak pětimetrový, vinoucí se mezi skalkou, kterou jsem prozatím plánovala. No a tím pádem nám přibyla i starost s filtrací a čerpadlem.
Přemýšleli jsme a přemýšleli a nakonec se jako správní Pat a Mat usnesli přesně nad tímto designem.
Díra by byla. Teď přišel na řadu písek.
Pěkný říční, aby dno pěkně vyhladil a žádné případné nečistoty z hlíny nevyčuhovali.(v našem případě, skleničky, talíře, hrnky a spousta rozbité domácí výbavy domácností z přelomu 19. a 20. století. Bydlet na více jak sto let staré skládce se nám ale osvědčilo - tedy ne přímo nám, ale naše kytičky to přímo zbožňují - známí říkají, že když zasadím větev urvanou v lese před týdnem tak mi s jistotou vyroste).
Co se nám osvědčilo. - plácat písek pěkně rukavicí ručně a po dešti. Nejen, že to konečně drželo, ale připadali jsme si u toho jako takové velké malé děti na pískovišti. Jen kyblíčky nám chyběli, ale nebojte, i na ty došlo - později, když jsem sypali kamínky.
Po pár hracích dnech byla díra pěkně oblepená a konečně uplácaná - písek se nedrolil a neopadával.
Byl čas na hadrárnu.
Pardon - geotextílii.
Tu jsem si objednali spolu s fólii na internetu. Jednoho dne nám dorazil obrovský balík a my mohli konečně začít.
Zkoušeli jste někdy natáhnout něco rovného na něco důkladně křivého a oblého?
Chvíli to trvalo, ale byla u toho legrace, které ani náš pes neodolal. Zuřivě pomáhal s napínáním geotextílie až mu ta mrcha chlupatá lezla i mezi zubama.
Pomáhal i s pracema s fólii, ale do té už se mu příliš zakusovat (naštěstí) nechtělo. Lehce smrděla lepidlem, protože jsme si ji objednali slepenoupřesně na míru.
No na míru - o tom by se evidentně dalo polemizovat. Zřejmě jsme měli tak trochu velké oči a nebo se nám během budování naše vodní dílo lehce scvrklo - prostě nám dost fólie zbylo.
Věřte nebo ne, napínání fólie se ukázalo byt ještě složitější záležitostí než napínání geotextílie. Mrcha jedna neposedná, klouzala, vytahovala se a nebo pro změnu chyběla.
Pokud se někdy pustíte do budování, připravte se na to, že pokud se dostanete do této fáze zdárně a prozatím jste to nevzdali, budete v této chvíli úpět a nadávat a potřebovat mít nervy ještě o něco pevnější.
Pozor - Ta mrcha má při zasypávání tendenci se nepřiměřené vlnit!
A konečně nadešel čas napouštěni.
Napouštění - to není jen tak. Připravte se na to, že pokud si nenecháte přivést kačírek pěkně propraný, napustíte si pořádně velikou a špinavou louži.
My jsme měli ale naštěstí kamínky téměř jako nové.
S vodou přišel i čas na skládání kamenů, kterými jsme chtěli ozdobit jeden z břehů - mimochodem dnes jsou v něm nádherné netřesky. A v těch pod vodou se drží malé rybičky jako v jeskyních.
A je hotovo!
Tedy téměř, hotovo.
Potůček teče, přesně jak bylo plánováno, kamínky jsou pěkně uhlazené a voda se hřeje, abychom nasadili kytičky a rybičky.
Rybníček osázen.
Rybičky zabydleny.
skalka dobudována.
Teď už jenom slunce sviť, dešti prš, a všechno co se má ať se množí a jásá.
A co dodat na závěr?
Snad jen že rybičkám se daří - možná až moc - ročně máme stovky mladých...
Přistěhoval se ropušák a skokaňák takže nemáme nouzi ani o malé pulce dvou žabích druhů. No a to ještě nemluvím o nekonečném zástupu vážek a všech možných dlaších potvor z říše hmyzu.
A to vše prosím, v Praze!
Ha to jste nečekali co?
My také ne. Ale už se těším až se na jaře každý večer staví na večerní koupání pár zamilovaných hrdliček a v noci nás opět začne ze sna budit roztoužený ropušák.
Jen k nám prosím, nikdo nezvěte kachny - náš psík je opravdu, ale opravdu nemá rád. Občas ho dokonce podezírám, že jim závidí, že dokážou přejít rybník a mají vodu jen po břicho, zatímco on přes něj musí plavat.
Přeju hodně štěstí při samobudování. Jak je vidět, když se chce tak to jde a občas i nám, levým pražákům.
Jana Hrubešová
Holky pekelné (3. díl)
Blíží se jaro, s ním i teplé dny a letní móda. Je na čase začít hubnout. Opět Pokud patříte mezi ty, které se stále, marně a opakovaně snaží a výsledek se dostavuje sporadický - poradím vám - pořiďte si kotě! Nebo raději dvě!
Jana Hrubešová
Holky pekelné (2. díl)
Jako pejskařka jsem zpočátku byla nadšená, že kočičky nebudu muset venčit. Rozespalé, mokré a na kost promrzlé procházky nikdy nepatřily mezi mé oblíbené činnosti. Představa tak byla: Jednou denně uklidím, co vyrobily a je hotovo
Jana Hrubešová
Holky pekelné (1. díl)
Kočky jsou prý dobré pro naše duševní zdraví! Já si tak jistá zas už tak nejsem! Jak jsem k Sphynxkám jako zavilá pejskařka přišla? Neuvěřitelně, nepochopitelně, ale vlastní silou....
Jana Hrubešová
Samo sebou
Petruška pro jednou a navzdory své hyperaktivitě stála a čekala, až jí svléknu tričko a sukýnku. Tahala za mašličky na růžových plavečkách, prohlížela se ze všech stran a snad už po patnácté se mě zeptala, zda jí to opravdu sluší.
Jana Hrubešová
Předplacenka
Horko. Je mi horko. Byla jsem zamotaná v těžké přikrývce. Tedy... Alespoň v to, jsem po včerejším flámu doufala, protože má maskárou slepená víčka odmítala spolupracovat. Uff! asi chvíli potrvá, než je rozlepím.
Jana Hrubešová
Tenká hranice mezi životem a smrtí!
Lze všeobecně říci, že čím dříve se dítě narodí, tím je jeho porodní váha nižší. Zachraňujeme děti narozené ve 24. týdnu, vážící méně než půl kila. Vyvstává ovšem otázka:Jsou schopné si matky představit život s takovýmto dítětem?
Jana Hrubešová
Co asi dělá pes hlídací v boudě plovoucí?
Pokud si myslíte, že vás Středoevropana už nic moc nepřekvapí, to neznáte Istanbul. Tam je možné úplně vše. Tak schválně, slyšeli jste už o plovoucí psí boudě?.
Jana Hrubešová
Právo na city.
"Jsem hroznej a moc se omlouvám, ale vážně nebudu mít čas. Nestíhám. Mám tu přes víkend šéfa z Berlína a k tomu ta rodinná oslava..." Další víkend o samotě - kvůli JEHO práci a JEHO rodině. Co říct? Nic. Jsem totiž jen milenka!
Jana Hrubešová
Zažeňte podzimní deprese - pořiďte si štěně
Dny se krátí, léto je pryč a dalších pár měsíců nás bude obšťastňovat jen šero, mokro a zima. Nebude trvat dlouho a mrcha deprese zaklepe na naše ubedněná okna. Ovšem pouze v případě, že nemáme doma - ŠTĚNĚ!
Jana Hrubešová
Překvapí, či nepřekvapí vás náš jazyk rodný…?
„Dokáže vás čeština ještě překvapit?“ Na vašich tvářích se jistě objevují nějaký ten úsměv možná pobavený a možná mírně uštěpačný. Věřte, nevěřte, rozumím. Čtěte dál. Možná vás zklamu, možná překvapím...
Jana Hrubešová
Pražákům je prý hej.
Autobus. Pražská ranní, dopravní špička. Stojím. A možná už ani to ne. Dav mě v zatáčkách lehce nadnáší a já se snažím příliš nezírat do očí, životem evidentně znuděného, kabelkového psa.
Jana Hrubešová
Zatracení svatí!
Dálnicí se směrem k slovenským hranicím řítí malý zelený sporťáček. Postarší Mazda pamatuje ještě časy, kdy se japonská auta opravdu vyráběla v Japonsku, a bylo na ně vážně spolehnutí.
Jana Hrubešová
Vím, řekla mi to!
Vzduch se tetelí horkem a rozpálené ulice velkoměsta rozhodně nevybízejí k odpoledníprocházce. Přestože se Tereze podařilo již několikrát z téhle podivné schůzky úspěšněvycouvat, nakonec přeci jen naléhání té ́ženské ́ ustoupila.
Jana Hrubešová
Ruská ruleta
„Musela jsem odejít. Musela, protože tohle už opravdu přehnal!“ Pavla zatíná dlouhé nehty dojednoho z polštářů na klíně a sama před sebou omlouvá svůj potupný útěk zesnídaně. „Zase to zkazil!“ plačtivě popotahuje a přesto, že se drahnou chvílisnažila ze sebe smýt všechnu tu potupu, si připadá stejně špinavá a poníženájako před tím. „Zničil úplně všechno! Jak si mohl dovolit takhle otevřeněflirtovat s takovou...“
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 630x
Možná je šťastný, možná smutný a možná právě ten váš je podobný tomu, který teď vyprávím.
Chcete vědět více? Najdete mě na www.janahrubesova.cz