Jak jsme (svépomocí) budovali jezírko

14. 12. 2018 13:50:11
Určitě si říkáte že v prosinci je to ale pěkně hloupé téma, ale možná taky ne. Vybudovat jezírko není jen tak. Musíte přesně plánovat, vyměřit, objednat a nechat dovézt. Chce to nějaký ten čas se řádně na jaro připravit.

Jak postupovat správně? Otázka hodná filozofa.
A já se vám klidně přiznám - nevím. Jediné o co se s vámi mohu podělit je - jak jsme to dělali my, bez rad, odborníků a jak se říká dle selského rozumu.

Nejdříve jsme si na zahradě našli tu správnou placku.
No ono je to tak trochu přehnané říkat prostoru, který jsme vybrali, placka. Přikloňme se raději k termínu skoroplacka.

Dalším krokem bylo vykopat jámu.
Tak nad tím jsme dlouho přemýšleli. Chtěli jsme mít rybičky, kytičky a nevzhlednou fólii zakrytou kačírkem. Jak tedy na to.
Postupné hrany kačírkem nezakryješ. Každá kytka potřebuje vlastní (jinou) hloubku. Rybičku zimují minimálně v 80 cm...
K tomu jsem ještě chtěli aby do našeho jezírka ústil potůček - a to ne ledajaký, ale víc jak pětimetrový, vinoucí se mezi skalkou, kterou jsem prozatím plánovala. No a tím pádem nám přibyla i starost s filtrací a čerpadlem.

Přemýšleli jsme a přemýšleli a nakonec se jako správní Pat a Mat usnesli přesně nad tímto designem.

Díra by byla. Teď přišel na řadu písek.
Pěkný říční, aby dno pěkně vyhladil a žádné případné nečistoty z hlíny nevyčuhovali.(v našem případě, skleničky, talíře, hrnky a spousta rozbité domácí výbavy domácností z přelomu 19. a 20. století. Bydlet na více jak sto let staré skládce se nám ale osvědčilo - tedy ne přímo nám, ale naše kytičky to přímo zbožňují - známí říkají, že když zasadím větev urvanou v lese před týdnem tak mi s jistotou vyroste).
Co se nám osvědčilo. - plácat písek pěkně rukavicí ručně a po dešti. Nejen, že to konečně drželo, ale připadali jsme si u toho jako takové velké malé děti na pískovišti. Jen kyblíčky nám chyběli, ale nebojte, i na ty došlo - později, když jsem sypali kamínky.

Po pár hracích dnech byla díra pěkně oblepená a konečně uplácaná - písek se nedrolil a neopadával.
Byl čas na hadrárnu.
Pardon - geotextílii.
Tu jsem si objednali spolu s fólii na internetu. Jednoho dne nám dorazil obrovský balík a my mohli konečně začít.
Zkoušeli jste někdy natáhnout něco rovného na něco důkladně křivého a oblého?
Chvíli to trvalo, ale byla u toho legrace, které ani náš pes neodolal. Zuřivě pomáhal s napínáním geotextílie až mu ta mrcha chlupatá lezla i mezi zubama.

Pomáhal i s pracema s fólii, ale do té už se mu příliš zakusovat (naštěstí) nechtělo. Lehce smrděla lepidlem, protože jsme si ji objednali slepenoupřesně na míru.
No na míru - o tom by se evidentně dalo polemizovat. Zřejmě jsme měli tak trochu velké oči a nebo se nám během budování naše vodní dílo lehce scvrklo - prostě nám dost fólie zbylo.

Věřte nebo ne, napínání fólie se ukázalo byt ještě složitější záležitostí než napínání geotextílie. Mrcha jedna neposedná, klouzala, vytahovala se a nebo pro změnu chyběla.
Pokud se někdy pustíte do budování, připravte se na to, že pokud se dostanete do této fáze zdárně a prozatím jste to nevzdali, budete v této chvíli úpět a nadávat a potřebovat mít nervy ještě o něco pevnější.
Pozor - Ta mrcha má při zasypávání tendenci se nepřiměřené vlnit!

A konečně nadešel čas napouštěni.
Napouštění - to není jen tak. Připravte se na to, že pokud si nenecháte přivést kačírek pěkně propraný, napustíte si pořádně velikou a špinavou louži.
My jsme měli ale naštěstí kamínky téměř jako nové.
S vodou přišel i čas na skládání kamenů, kterými jsme chtěli ozdobit jeden z břehů - mimochodem dnes jsou v něm nádherné netřesky. A v těch pod vodou se drží malé rybičky jako v jeskyních.

A je hotovo!
Tedy téměř, hotovo.
Potůček teče, přesně jak bylo plánováno, kamínky jsou pěkně uhlazené a voda se hřeje, abychom nasadili kytičky a rybičky.

Rybníček osázen.
Rybičky zabydleny.
skalka dobudována.
Teď už jenom slunce sviť, dešti prš, a všechno co se má ať se množí a jásá.

A co dodat na závěr?
Snad jen že rybičkám se daří - možná až moc - ročně máme stovky mladých...
Přistěhoval se ropušák a skokaňák takže nemáme nouzi ani o malé pulce dvou žabích druhů. No a to ještě nemluvím o nekonečném zástupu vážek a všech možných dlaších potvor z říše hmyzu.
A to vše prosím, v Praze!
Ha to jste nečekali co?
My také ne. Ale už se těším až se na jaře každý večer staví na večerní koupání pár zamilovaných hrdliček a v noci nás opět začne ze sna budit roztoužený ropušák.
Jen k nám prosím, nikdo nezvěte kachny - náš psík je opravdu, ale opravdu nemá rád. Občas ho dokonce podezírám, že jim závidí, že dokážou přejít rybník a mají vodu jen po břicho, zatímco on přes něj musí plavat.

Přeju hodně štěstí při samobudování. Jak je vidět, když se chce tak to jde a občas i nám, levým pražákům.

Autor: Jana Hrubešová | pátek 14.12.2018 13:50 | karma článku: 20.53 | přečteno: 519x

Další články blogera

Jana Hrubešová

Předplacenka

Horko. Je mi horko. Byla jsem zamotaná v těžké přikrývce. Tedy... Alespoň v to, jsem po včerejším flámu doufala, protože má maskárou slepená víčka odmítala spolupracovat. Uff! asi chvíli potrvá, než je rozlepím.

20.12.2018 v 16:41 | Karma článku: 19.22 | Přečteno: 538 | Diskuse

Jana Hrubešová

Tenká hranice mezi životem a smrtí!

Lze všeobecně říci, že čím dříve se dítě narodí, tím je jeho porodní váha nižší. Zachraňujeme děti narozené ve 24. týdnu, vážící méně než půl kila. Vyvstává ovšem otázka:Jsou schopné si matky představit život s takovýmto dítětem?

15.11.2018 v 12:30 | Karma článku: 18.80 | Přečteno: 754 | Diskuse

Jana Hrubešová

Co asi dělá pes hlídací v boudě plovoucí?

Pokud si myslíte, že vás Středoevropana už nic moc nepřekvapí, to neznáte Istanbul. Tam je možné úplně vše. Tak schválně, slyšeli jste už o plovoucí psí boudě?.

10.11.2018 v 13:37 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 508 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Jaromír Tichý

Kup dnes a vypij za 100 let

Přijde vám titulek divný? Bojíte se, že nedožijete, nebo...? Zní to jako legrace, zvlášť když cena takové láhve je například 103.000 €, ale je to opravdu tak.

23.1.2019 v 19:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 97 | Diskuse

Milan Slanina

Už nechci být vypasené čuně ...

Když mi před pár lety řekla nutrie ( nutriční sestra ), že když lezu z bazénu, tak vypadám jako vyvržený vorvaň, hodil jsem to ještě za hlavu. Ale když mě manželka zase křísila poté, co jsem hltal jídlo a drobek vletěl do špatné

20.1.2019 v 20:09 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 874 | Diskuse

Ondřej Höppner

Kdo řekne: „Palach je propaganda“, dostane na budku

Hospodský je rozsadil. Parta, která volila Drahoše, sedí v jednom koutě, parta, která volila Zemana ve druhém.

19.1.2019 v 22:44 | Karma článku: 32.21 | Přečteno: 1675 | Diskuse

Sára Mašínová

Malujete? aneb Jak začít?

Chcete se naučit levně a rychle malovat jako profesionálové? Pokud Vám kreslení nikdy nešlo a nevíte, jak začít, je tento článek určen právě pro Vás. Přináším zde několik tipů, jak si namalovat vlastní obrázek.

3.1.2019 v 15:56 | Karma článku: 13.43 | Přečteno: 486 | Diskuse

Jana Slaninová

Kterak chtěl škotelník bramborový salát vylepšit

Můj milovaný muž, má rád pestrost chutí. Experimentuje, kombinuje a hle! Někdy je to paráda a hitparáda chutí a vůní, ale občas se i mistr cechu škotelnického maličko utne.

17.12.2018 v 20:35 | Karma článku: 28.15 | Přečteno: 1081 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 19.52 Průměrná čtenost 680

Příběhy lidí mě inspirují a ráda je poslouchám i vyprávím. Píši o vašich duších, tajemstvích, přáních i touhách.

Každý z nás v sobě nese vlastní příběh. Možná je šťastný, možná smutný a možná právě ten váš je tím, který právě teď vyprávím. Chcete vědět více? Najdete mě na www.janahrubesova.cz

Najdete na iDNES.cz