Ruská ruleta

28. 07. 2014 15:36:17
„Musela jsem odejít. Musela, protože tohle už opravdu přehnal!“ Pavla zatíná dlouhé nehty dojednoho z polštářů na klíně a sama před sebou omlouvá svůj potupný útěk zesnídaně. „Zase to zkazil!“ plačtivě popotahuje a přesto, že se drahnou chvílisnažila ze sebe smýt všechnu tu potupu, si připadá stejně špinavá a poníženájako před tím. „Zničil úplně všechno! Jak si mohl dovolit takhle otevřeněflirtovat s takovou...“

„Pavlínko? Miláčku? Ozvi se!“ Manželův hlas, spolu s klapnutím vstupních dveří, dolehne až k ní.
Sakra! Sakra! Zmatkuje, nicméně zareaguje překvapivě logicky. Ve snaze vypadat co nejpřirozeněji se v měkkých polštářích sesune do pololehu a dlaněmi v rychlosti uhladí župan. „Nečekala jsem tě tak brzy, drahý!“ nasadí mile udivený tón a doufá, že se jí tak podařilo zamaskovat třesoucí se hlas. Dlaněmi suší slzy s nadějí, že si jich v přítmí soukromé verandy luxusního hotelového bungalovu manžel nevšimne a pro jistotu schová obličej za jeden z časopisů, které se, až do teď, bez ladu a skladu povalovaly na nízkém stolku. I když by mu nejraději vmetla do tváře všechno, co si o něm myslí, neudělá to. Tahle dovolená měla důvod. A ona to rozhodně nehodlá jen tak vzdát. Ještě ne!
„Říkal jsem přeci, že se nezdržím dlouho,“ prohodí její, samolibě se usmívající, manžel a elegantně odhrne lehounkou záclonu ve francouzských dveřích. Na okamžik se zastaví a se svým, tak typickým pohledem, si ji mlsně přeměří a mimoděk olízne rty. Takhle v pololeže a zahalená pouze v lehkém, rozevírajícím se hedvábí vypadá, jako by se mu nabízela. Pořád je krásná. Je jí třiačtyřicet a stále ještě může konkurovat mladičkým modelkám. Svým způsobem ji vlastně miluje. Ale to, co ho před třemi lety dovedlo do manželství s majitelkou jedné z největších modelingových agentur v zemi, bylo něco jiného než láska. Slavný a ženami obletovaný, módní fotograf Robert totiž v Pavle objevil nejen nádhernou partnerku z oboru, která mu dopřává, pro něj tolik důležitý, pocit volnosti, ale hlavně našel ženu, které, dle jeho názoru, už dávno dotikaly přihlouplé biologické hodiny. Jenže teď...
Nechce o tom přemýšlet. Raději přivře víčka a zasní se. Stejně nemůže ani na chvíli přestat myslet na rozkošnou blondýnku od snídaně. Ty koketně našpulené rtíky. Hustá hříva v těžkých vlnách spadající na opálená ramena... Musím ji mít! Jo! Musím!
Jenže jak to zaonačit s ní?
Neochotně zaplaší erotické představy o svůdném těle mladičké dívky, a obrátí pozornost zpět k manželce. Ví, že i když jeho občasné nevěry nekomentuje a s grácií dámy přehlíží, musí to zaonačit chytře. Vzhledem k tomu, že od svatby spolu i pracují, si rozhodně nemůže dovolit, aby se jeho případný flirt jakkoliv dotkl její ženské hrdosti a ega.
„Přece mě znáš, drahá,“ přejde s nevinným výrazem ve tváři k jejímu lehátku. „Bez řádně vychutnané kávy a ranních novin by se mnou nebyla celý den řeč.“ Přisedne, jemně nadzvedne dokonale opálené nohy a položí si je na klín. Bezelstně a bez sebemenšího náznaku vzrušení začne jemně masírovat její drobná chodidla. „Čteš si?“
„Ano, ale pokud bys chtěl jít k bazénu drahý,“ zvedne k němu oči a naznačí pohyb, jakoby chtěla vstát, i když se jí ani v nejmenším nikam nechce, „Vezmu si to sebou.“
„Ne, kdepak drahoušku,“ Robert rozehraje na tváří jeden ze svých rafinovaných úsměvů. „Tady je to pro tebe jistě pohodlnější.“ A pro mě taky. Alespoň tu nejsou žádná ječící děcka! Uvelebí se mezi polštáři, opře hlavu o podušku a zasněně se pokouší soustředit na šumění vln, třpytících se na slunci a házejících dlouhé odlesky do stínu vysokých palem rozlehlého hotelového parku. Do mysli se mu ale stále vkrádá blondýnka od snídaně. Jen myšlenka na ní ho rozpaluje a on svými prsty mimoděk přejíždí přes chodidlo své ženy intenzivněji a s větší silou.
Pavla odloží časopis vedle sebe a zkoumavě se zadívá na manžela. Zamyšleně skousne dolní ret a volnou nohou lehce zajede mezi jeho stehna. Reaguje okamžitě a přesně podle jejích představ. Měla by toho využít. Přitlačí mírně nohou a sleduje ho, jak zaklání hlavu a mírně otevírá ústa. Líbí se mu to. O tom nemůže být pochyb. Pavla se k němu nakloní a Robert souhlasně zamručí, když mu jediným ladným pohybem dosedne na klín. Se stále zavřenými víčky, po paměti, nahmatá lem županu a zkušeně pod něj zajede oběma rukama.
„Ohh,“ Pavla v sobě nezadrží tichý sten, prsty něžně prohrábne jeho polodlouhý účes a tiše se ohradí: „Víš, že jsme na terase, že ano drahý?“
„Hmm,“ hlesne Robert a líně otevře oči. Snaží se nedat na sobě znát nelibost,i když se mu představa milování na pohovce otevřené verandy víc než zamlouvala. „Snad se nezačneme stydět, drahá,“ cynicky si rýpne do manželky a s neskrývaným pohrdáním sleduje, jak si, možná až moc pečlivě, urovnává svůj rozevírající se župan.
Krucinál co po mě vlastně chce?. Naštvaně se zavrtí a vstane. Rozčarovaně se rozhlíží kolem a přemýšlí. Má sto chutí se sebrat, odejít a někde v klidu dál snít o blonďaté sexbombě. Pak si to ale rozmyslí. Nadarmo se přeci neříká: Lepší vrabec v hrsti... S velkým sebezapřením vykouzlí na obličeji dokonalý úsměv, obrátí se zpět k nervózně přešlapující Pavle a gentlemansky jí nabídne rámě: „Mohu vás doprovodit na lože, madam?“
Z jeho znovu rozzářených zorniček pochopí, že chce hrát jednu z jeho oblíbených her.
No budiž. Když to jinak nepůjde? Povzdychne si v duchu Pavla, nepříliš nadšeně se do něj zavěsí a ujme se své role: „Bude mi velkou ctí, pane!“
V pokoji hučí klimatizace a vzduch je o poznání sušší a chladnější než venku. Robert z ní jediným pohybem strhává župan a rukou uvolňuje vyčesané vlasy.
Pavla zkušeně a jediným pohybem uvolní jeho kraťasy. „Miláčku, co kdybychom si dnes zkusili udělat miminko?“ tiskne se k němu a tiše přede. „No řekni, nebylo by to romantické?“
Ne, teď ne! O dětech ne! Prosím! Robert zatíná zuby a jeho objetí znatelně povoluje. A to jsem si já hlupák říkal, že když se ožením se čtyřicítkou, bude už navěky od dětí klid! „Ale drahá, proč si chceš dobrovolně kazit život, copak není krásný, tak jak ho máme?“
„Nenech se prosit, miláčku,“ nepřestává Pavla naléhat. „No tak. Pojď a udělej mi to miminko,“ šeptá a jemně s ním manipuluje k posteli.
Přesto, že se jí nechá vést, zarytě mlčí.
Jenže ona to dneska jen tak nevzdá. Navíc, díky ́Modroočce ́ co po ní ráno koukal tak, že by si toho musela všimnout i kdyby byla slepá, má v rukávu trumf. „A víš ty co, drahý?“ nadhodí, aniž by mu přestala jemnými polibky zasypávat krk. „Zajdeme pak k bazénu, ano? U snídaně jsem si všimla jedné roztomilé blondýnky, a rozhodně ti ji musím ukázat,“ mírně se odtáhne, a po očku po něm mrkne. Nedokáže odolat. Musí vidět jeho reakci.
Je zřejmé, že Robert i za pevně zavřenými víčky zápasí s přívalem emocí.

„Chci Vás, pane! Bezpodmínečně. Navždy...“ Pavlin hlas ho vrací do reality. Otevře oči a zpříma se na ni podívá. Ta potvora si nedá pokoj. Nepokrytě rozehrává jeho oblíbenou hru a tiskne se k němu jako neviňátko.
A jemu se to překvapivě líbí! Navíc, jestli opravdu pozve na casting tu sladkou dívenku...
S představou, pod ním vášnivě vzdychající blondýnky, se nechá zlákat a rozverně odhrne lehký závěs kolem postele, uchopí manželku kolem pasu, přetočí ji a hrubě hodí na matraci.
Pavla zůstává ležet. Bez hnutí. Moc dobře ví, že přesně tohle se mu líbí. Touží ženy ovládat. Vlastnit.
Robert se automaticky natáhne k nočnímu stolku pro kondom. Až se vrátíme, objednám se už konečně na tu vasektomii! No a pak, když nebude moct otěhotnět, jednoduše se to svede na její věk! Spokojený sám se sebou vytáhne jeden balíček ze zásuvky a zuby ho roztrhne. Náhle se zarazí a okamžik zamyšleně přejíždí očima po manželčině těle.

Je rozhodnuto. Nepoužitý kondom padá na podlahu.
Nikdy by neřekl, že ho může představa milování s rizikem početí tak moc vzrušit. Je to jako další z her, které tak rád hraje. Ruleta. Napadne ho. Je to jako Ruská ruleta! Jen s opačným výsledkem...
Nakloní se nad ni, a aniž by vypadl ze své role, vzrušeně zašeptá: „Toužíte-li po tom madam tolik, dám vám co po mě již tak dlouho žádáte!“

Pavla blaženě zavře oči a vášnivě ho políbí. Cítí úlevu a dá se říci, že je po dlouhé době šťastná. Díky ovulačnímu testu je si téměř jistá, že se dnes zadaří a ona tak dosáhne svého.

Konečně budu mít dítě! Dítě!
A vy pane! Vy si pak dělejte co je vám libo. A s kým je vám libo!

Autor: Jana Hrubešová | pondělí 28.7.2014 15:36 | karma článku: 10.63 | přečteno: 774x

Další články blogera

Jana Hrubešová

Jak jsme (svépomocí) budovali jezírko

Určitě si říkáte že v prosinci je to ale pěkně hloupé téma, ale možná taky ne. Vybudovat jezírko není jen tak. Musíte přesně plánovat, vyměřit, objednat a nechat dovézt. Chce to nějaký ten čas se řádně na jaro připravit.

14.12.2018 v 13:50 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 466 | Diskuse

Jana Hrubešová

Tenká hranice mezi životem a smrtí!

Lze všeobecně říci, že čím dříve se dítě narodí, tím je jeho porodní váha nižší. Zachraňujeme děti narozené ve 24. týdnu, vážící méně než půl kila. Vyvstává ovšem otázka:Jsou schopné si matky představit život s takovýmto dítětem?

15.11.2018 v 12:30 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 733 | Diskuse

Jana Hrubešová

Co asi dělá pes hlídací v boudě plovoucí?

Pokud si myslíte, že vás Středoevropana už nic moc nepřekvapí, to neznáte Istanbul. Tam je možné úplně vše. Tak schválně, slyšeli jste už o plovoucí psí boudě?.

10.11.2018 v 13:37 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 489 | Diskuse

Jana Hrubešová

Právo na city.

"Jsem hroznej a moc se omlouvám, ale vážně nebudu mít čas. Nestíhám. Mám tu přes víkend šéfa z Berlína a k tomu ta rodinná oslava..." Další víkend o samotě - kvůli JEHO práci a JEHO rodině. Co říct? Nic. Jsem totiž jen milenka!

3.11.2018 v 13:30 | Karma článku: 21.95 | Přečteno: 1024 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Vladimír Rýdl

Poprvé u bankomatu ...

Dáte mi za pravdu, že naši rodičové jsou v moderních technologiích trochu neohrabaní. No a co takhle naše mamina a její první setkání s bankomatem a platební kartou? Čtěte dál...

18.12.2018 v 21:02 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 407 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Ten peřiňák klidně vyhoďte ...

Když před osmi lety umřela máma a já jsem musel vystěhovat její byt, našel jsem poklad. Poklad, který jsem málem vyhodil. Naštěstí jsem to zastavil včas...

17.12.2018 v 13:33 | Karma článku: 34.73 | Přečteno: 1726 | Diskuse

Jana Slaninová

Přijeď se na ni podívat, už nepoznává lidi (o zneužívání jinak)

Irena si musela v životě spoustu věcí vybojovat. Rodina ji v nejhorších chvílích nechala na pospas osudu, ale když něco potřebovali, okamžitě musela přijet, zavolat nebo na dálku rovnat vztahy mezi svou babičkou a její dcerou.

16.12.2018 v 19:19 | Karma článku: 31.57 | Přečteno: 1066 | Diskuse

Jana Slaninová

Nový život?

Zasněžená krajina zkreslovala pohled. Nohy v promočených botách vázly ve sněhu a těžké dlouhé sukně byly obalené. Takové nevítané závaží. Spěchala pro bábu babicí. Řekli jí kudy, aniž by ji někdo varoval před nástrahami cesty.

15.12.2018 v 19:00 | Karma článku: 21.76 | Přečteno: 685 | Diskuse

Vladimír Rýdl

Ukradený řetěz ...

Zkuste se vžít do pocitu dvanáctiletýho kluka, který tři měsíce nemůže jezdit na kole, protože řetěz na něm nemá spojku a je tudíž nespojitelný...

15.12.2018 v 1:28 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 592 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 19.60 Průměrná čtenost 679

Příběhy lidí mě inspirují a ráda je poslouchám i vyprávím. Píši o vašich duších, tajemstvích, přáních i touhách.

Každý z nás v sobě nese vlastní příběh. Možná je šťastný, možná smutný a možná právě ten váš je tím, který právě teď vyprávím. Chcete vědět více? Najdete mě na www.janahrubesova.cz

Najdete na iDNES.cz