Překvapí, či nepřekvapí vás náš jazyk rodný…?
I já si dlouho myslela, že čeština, rodný jazyk, mě nemá šanci ničím překvapit. Za svým názor jsem si stála dlouho, naštěstí ale jen do doby, než jsem se začala učit jazyk jiný.
Nikdy bych nevěřila, že se při studiu cizího jazyka může moje mateřština stát zdrojem zábavy.
Může. A nejen to – náš dokonalý jazyk dokáže lehce uvést do rozpaků i kdejakého učitele angličtiny. Při pokusu o překlad, Čechům notoricky známé věty z repertoáru W+V: …nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní, protože nikdy nikdo neví, co se může státi … obvykle docílíte toho, že i relativně otrlý, světa znalý lektor utrpí vskutku nefalšovaný šok.
Jak život běží a vy dorůstáte, otevírají se vám obzory a přibližuje svět. Jako mládě, škole sotva odrostlé, jsem shodou okolností přišla k velké spoustě kamarádů ne-Čechů, v Praze studujícím cizincům. Sledoval jsem jejich téměř nadlidskou, a přitom téměř zbytečnou snahu naučit se můj rodný jazyk klasickým způsobem – ve škole a ze skript. Nedalo mi to a rozhodla jsem se jim pomoci - po svém. Ukázala jsem jim jak krásný a zábavný může být náš jazyk český a světe div se Komenský a jeho škola hrou zafungovala.
Položím vám otázku: Víte, co se stane, když spojíte řeckého studenta filosofie a češtinu?
Nevíte? Ani náznak?
…pořád nic?
Tak já vám to tedy povím, když jinak nedáte.
Tímto netradičním spojením získáte překvapivě dobrou zábavu s vlastní mateřštinou!
Nevěříte? Taky bych nevěřila, kdybych to nezažila na vlastní kůži.
Podívejme se například na jednoduché slovo jako je zmrzlina. Krkolomná to kombinace tvrdých souhlásek úžasně doplněná pouhými dvěma samohláskami, skrývá pro cizince naprosto neuvěřitelné a nevyslovitelné spojení. A to ještě zdaleka nebyla řeč o, i pro nás, náročném jazykolamu s naprostou absencí samohlásek: Strč prst skrz krk.
Ve výčtu perliček, které kamarádům často naháněly husí kůži, nesmím opomenout ani nejdelší české slovo: „nejneobhospodářovávatelnějšími (mimochodem, úžasný jazykolam, co říkáte?).
Zábava s češtinou nás dokázala bavit hodiny a hodiny a stala se dokonce vítanou součástí téměř všech oslav a večírků - dokonce i pravoslavných Velikonoc. Jednoho z mých kamarádů tehdy čekala jedna z dalších zkoušek z češtiny a předpony a přípony mu opravdu nešly.
„Předpony a přípony, to nic není, to hravě zvládneme,“ snažila jsem se ho povzbudit. „Tak třeba, vem si sloveso balit napadlo mě, „kořen je bal a k němu se přidávají přípony a předpony jako je za, do, s, ...“
Mé vysvětlování zaujalo během chvilky téměř všechny. Ani nevím, koho to tehdy napadlo, ale za několik minut jsme už hráli hru s ´panáky´, předponami, příponami a češtinou. Posilněni alkoholem jeden po druhém, kamarádi se svými roztomilými přízvuky, vykřikovali česká slova, ve kterých se vyskytovalo bal.
„..dobalit, zabalit, přebalit...“
„??? ???? (den xero), nevim…“ směje se jeden z mladíků a dobrovolně do sebe hází dalšího panáka ouza ´za trest´.
Kolečko pokračuje „...ubalit, přibalit, nabalit…“ Následují rozpaky dalšího hráče a další panák pro povzbuzení paměti. „...vybalit, rozbalit, sbalit…“
„Co znamená sbalit?“ ptá se jedna z kamarádek.
„To jako když si balíš kufr,“ vysvětluje další.
„Anebo taky, když sbalíš holku, že jo?“ obrací se na mě s otázkou jeden student ze Soluně, neřehlédnutelný to playboy.
„Přesněěěě,“ musím se smát, když vidím, jak se s patřičnou hrdostí, že to ví, rozhlíží po ostatních. „Sbalit můžeme i kufr i holku,“ potvrzuji a nadhazuji další slovo, tentokrát s přidanou koncovkou: “…balírna“.
A znovu jedem kolečko kolem stolu s vonícími pochoutkami a já žasnu jak se těm ne-Čechům dokáže vybavit takové množství slov „…nevybalit, balení, balík, balíček, balička, zabaleno, rozbalený, nabalený, nedobalený, přibalený, ubalený, …
Jsem Češka, rodilá Češka, hravost a rozmanitost vlastního jazyka jsem ale objevila hlavně díky cizincům. Začala jsem tehdy o svém jazyce přemýšlet tak nějak obšírněji a ve více rovinách.
Naše mateřština si to totiž zaslouží!
Co dodat? Snad jen to, že když chcete do detailů poznat a objevit jazyk, který celý život užíváte, používáte, využíváte i zneužíváte, pozvěte si na to cizince!
Jana Hrubešová
Holky pekelné (3. díl)
Blíží se jaro, s ním i teplé dny a letní móda. Je na čase začít hubnout. Opět Pokud patříte mezi ty, které se stále, marně a opakovaně snaží a výsledek se dostavuje sporadický - poradím vám - pořiďte si kotě! Nebo raději dvě!
Jana Hrubešová
Holky pekelné (2. díl)
Jako pejskařka jsem zpočátku byla nadšená, že kočičky nebudu muset venčit. Rozespalé, mokré a na kost promrzlé procházky nikdy nepatřily mezi mé oblíbené činnosti. Představa tak byla: Jednou denně uklidím, co vyrobily a je hotovo
Jana Hrubešová
Holky pekelné (1. díl)
Kočky jsou prý dobré pro naše duševní zdraví! Já si tak jistá zas už tak nejsem! Jak jsem k Sphynxkám jako zavilá pejskařka přišla? Neuvěřitelně, nepochopitelně, ale vlastní silou....
Jana Hrubešová
Samo sebou
Petruška pro jednou a navzdory své hyperaktivitě stála a čekala, až jí svléknu tričko a sukýnku. Tahala za mašličky na růžových plavečkách, prohlížela se ze všech stran a snad už po patnácté se mě zeptala, zda jí to opravdu sluší.
Jana Hrubešová
Předplacenka
Horko. Je mi horko. Byla jsem zamotaná v těžké přikrývce. Tedy... Alespoň v to, jsem po včerejším flámu doufala, protože má maskárou slepená víčka odmítala spolupracovat. Uff! asi chvíli potrvá, než je rozlepím.
Jana Hrubešová
Jak jsme (svépomocí) budovali jezírko
Určitě si říkáte že v prosinci je to ale pěkně hloupé téma, ale možná taky ne. Vybudovat jezírko není jen tak. Musíte přesně plánovat, vyměřit, objednat a nechat dovézt. Chce to nějaký ten čas se řádně na jaro připravit.
Jana Hrubešová
Tenká hranice mezi životem a smrtí!
Lze všeobecně říci, že čím dříve se dítě narodí, tím je jeho porodní váha nižší. Zachraňujeme děti narozené ve 24. týdnu, vážící méně než půl kila. Vyvstává ovšem otázka:Jsou schopné si matky představit život s takovýmto dítětem?
Jana Hrubešová
Co asi dělá pes hlídací v boudě plovoucí?
Pokud si myslíte, že vás Středoevropana už nic moc nepřekvapí, to neznáte Istanbul. Tam je možné úplně vše. Tak schválně, slyšeli jste už o plovoucí psí boudě?.
Jana Hrubešová
Právo na city.
"Jsem hroznej a moc se omlouvám, ale vážně nebudu mít čas. Nestíhám. Mám tu přes víkend šéfa z Berlína a k tomu ta rodinná oslava..." Další víkend o samotě - kvůli JEHO práci a JEHO rodině. Co říct? Nic. Jsem totiž jen milenka!
Jana Hrubešová
Zažeňte podzimní deprese - pořiďte si štěně
Dny se krátí, léto je pryč a dalších pár měsíců nás bude obšťastňovat jen šero, mokro a zima. Nebude trvat dlouho a mrcha deprese zaklepe na naše ubedněná okna. Ovšem pouze v případě, že nemáme doma - ŠTĚNĚ!
Jana Hrubešová
Pražákům je prý hej.
Autobus. Pražská ranní, dopravní špička. Stojím. A možná už ani to ne. Dav mě v zatáčkách lehce nadnáší a já se snažím příliš nezírat do očí, životem evidentně znuděného, kabelkového psa.
Jana Hrubešová
Zatracení svatí!
Dálnicí se směrem k slovenským hranicím řítí malý zelený sporťáček. Postarší Mazda pamatuje ještě časy, kdy se japonská auta opravdu vyráběla v Japonsku, a bylo na ně vážně spolehnutí.
Jana Hrubešová
Vím, řekla mi to!
Vzduch se tetelí horkem a rozpálené ulice velkoměsta rozhodně nevybízejí k odpoledníprocházce. Přestože se Tereze podařilo již několikrát z téhle podivné schůzky úspěšněvycouvat, nakonec přeci jen naléhání té ́ženské ́ ustoupila.
Jana Hrubešová
Ruská ruleta
„Musela jsem odejít. Musela, protože tohle už opravdu přehnal!“ Pavla zatíná dlouhé nehty dojednoho z polštářů na klíně a sama před sebou omlouvá svůj potupný útěk zesnídaně. „Zase to zkazil!“ plačtivě popotahuje a přesto, že se drahnou chvílisnažila ze sebe smýt všechnu tu potupu, si připadá stejně špinavá a poníženájako před tím. „Zničil úplně všechno! Jak si mohl dovolit takhle otevřeněflirtovat s takovou...“
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 630x
Možná je šťastný, možná smutný a možná právě ten váš je podobný tomu, který teď vyprávím.
Chcete vědět více? Najdete mě na www.janahrubesova.cz