Zatracení svatí!

31. 07. 2014 9:11:43
Dálnicí se směrem k slovenským hranicím řítí malý zelený sporťáček. Postarší Mazda pamatuje ještě časy, kdy se japonská auta opravdu vyráběla v Japonsku, a bylo na ně vážně spolehnutí.

Konečně jedou na dovolenou. Měsíc se budou toulat Řeckem. Bez cestovky, bez domluvených hotelů - prostě jen tak.

Půlnoc se kvapem blíží a s ní i Slovenská hranice. Tři sta kilometrů natřásání bude konečně za nimi. ONA po očku jukne na manžela a do přehrávače vrazí jednu ze svých starých kazet. Autem se okamžitě rozezní pištivé klarinety.

Bum! VRRRR!

Rána přehluší i hlasitou hudbu. Během okamžiku krouží oba dva kolem auta jako supi a prohlíží každičký centimetr. Konečně našli, co hledali. Ve výfuku je díra. Malá. Prozatím.

„Ne, ne, ne, domů se nevracíme!“ zuří ONA a hledá telefon s tím, že kamarád určitě pomůže. Nerozumí ničemu z toho, co do něj říká, ale po chvíli česky zavelí: „Jedem, v Soluni to Jorgos zařídí.“ Lepší je neodporovat, pomyslí si ON a startuje.

Kilometr za kilometrem. Slovensko. Maďarsko. Srbsko. K ránu sporťáček už připomíná pořádně vytuněné auto. Čím dál hlasitější a nadupanější. Však taky maličká dírka zvětšila svůj průměr na dvojnásobek. Ranní průjezd Bělehradem vyvolává zaslouženou pozornost. Později odpoledne konečně doráží na Řecké hranice a za dunivých zvuků menšího traktoru míří k Soluni.

Jorgos na ně čeká sice dle plánu, ale dobré zprávy nemá! Pravda, je sice pracovní den, středa, ale právě začaly církevní svátky. No a na svaté se v Řecku přeci nikde nepracuje, to dá rozum. A že těch svatých ale mají!

Ulice města jsou prázdné. Kdo mohl, odjel slavit. Otevřou v sobotu, po svátcích.

Možná?

Snad?

Tady se nikdy neví!

A asi to bude spíš až v pondělí.

Ujeli přes 1500 kilometrů, bydlí v rozpáleném městě a ve výfuku zeje díra velikosti ́eura ́. Jsou unavení. Přespí, a ráno se uvidí.

„Jedem. Aspoň na první pořádnou pláž, máme přeci dovolenou...“ s novým dnem ONA opět rozhoduje za oba.

Za silného burácení vyráží k jihu. Auto těch několik desítek kilometrů prostě musí vydržet. Slunce pálí a městečka na pobřeží jsou plná lidí. Jejich malé zelené auto svým zvukem už pomalu připomíná přistávající letadlo.

Oběma dochází, kam se ztratili všichni obyvatelé Soluně. Jsou tady. Všude. Hotely, penziony i priváty jsou jich plné.

Zatracení svatí! Zatracení Řekové!

Zatraceně rádi oslavují!

Zatraceně neradi pracují!

Dalších 150 kilometrů. Pokud lze soudit dle zvuku, výfuk začíná zvažovat, že upadne.

Čtvrtek večer. Další velké město - Volos. Čeká je vynucená, betonově městská, dovolená.

V sobotu ráno zkouší štěstí v servisech za městem. Zbytečně. Tady, v centrálním Řecku, se slaví dál. Bujaře. Svatá Anna je Svatá Anna.

Projíždí vesnici za vesnicí. A najednou...

Je malý, malinký, ale je to autoservis. A má otevřeno?! Zastavují. Vychází špinavý muž v roztrhaných montérkách. Prohlíží výfuk, kroutí hlavou a potvrzuje jejich domněnku. Nejde to opravit a on nový výfuk nemá.

Pomalu a jistě propadají panice. „Moment,“ prohodí umaštěný muž se vrací do dílny a listuje v nějakém katalogu. V očích se mu blýskne, jakoby kousl do Mentosu. Že by nápad?

Telefonuje. Mluví rychle a v místním slangu, kterému nerozumí ani ONA. Po chvíli se na ně obrací s nabídkou. Nový výfuk a 4 hodiny času – to vše za 160 Eur! Berou nebo ne?

Myslí to vážně?

Kde chce ten výfuk v soboru vzít?

Tvrdil, že ho nemá.

Sleduje jejich údiv a s patřičnou hrdostí v hlase se chlubí svým důvtipem.

Výfuk mají ve velkoskladu. V Soluni. 230 km odtud. Jakmile kývnou, tamní skladník ho odveze

k autobusu, předá řidiči a za necelý tři hodinky bude ve Volosu. Zajede pro něj a během dalších třiceti minut ho mají přivařený na autě.

Tak berou nebo ne?

Jásají a v němém úžasu si mohou hlavu ukývat.

Zatracení Řekové!

Chtějí-li, nic není nemožné! Otázkou jen zůstává, jak je přimět k tomu, aby chtěli?

Zatraceným svatým navzdory výfuk bude a jim konečně začne jejich vysněná dovolená!

Autor: Jana Hrubešová | čtvrtek 31.7.2014 9:11 | karma článku: 12.28 | přečteno: 506x

Další články blogera

Jana Hrubešová

Holky pekelné (3. díl)

Blíží se jaro, s ním i teplé dny a letní móda. Je na čase začít hubnout. Opět Pokud patříte mezi ty, které se stále, marně a opakovaně snaží a výsledek se dostavuje sporadický - poradím vám - pořiďte si kotě! Nebo raději dvě!

28.2.2022 v 10:10 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jana Hrubešová

Holky pekelné (2. díl)

Jako pejskařka jsem zpočátku byla nadšená, že kočičky nebudu muset venčit. Rozespalé, mokré a na kost promrzlé procházky nikdy nepatřily mezi mé oblíbené činnosti. Představa tak byla: Jednou denně uklidím, co vyrobily a je hotovo

21.2.2022 v 9:25 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 287 | Diskuse

Jana Hrubešová

Holky pekelné (1. díl)

Kočky jsou prý dobré pro naše duševní zdraví! Já si tak jistá zas už tak nejsem! Jak jsem k Sphynxkám jako zavilá pejskařka přišla? Neuvěřitelně, nepochopitelně, ale vlastní silou....

14.2.2022 v 10:22 | Karma článku: 21.43 | Přečteno: 548 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10305 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5610 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 369 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16284 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4928 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 630

Inspirují mě příběhy lidí, zvířátek, budov... Vlastně všeho a všech... ráda je poslouchám, ráda i vyprávím. Každý v sobě nese příběh.

Možná je šťastný, možná smutný a možná právě ten váš je podobný tomu, který teď vyprávím.

Chcete vědět více? Najdete mě na www.janahrubesova.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...